Havířina – těžká dřina

6. 9.

Minut čtení: 1

Dne 4. 9. 2026 jsme s žáky 8. A třídy navštívili již nečinný černouhelný důl – šachtu Michal v Ostravě - Michálkovicích. Na jámě Michal, později přejmenované na důl Petr Cingr, započalo hloubení v roce 1843 (profil soudkové jámy činil 6,55 x 3,0 m; hloubka jámy dosahovala 664 m pod povrch). Důl Michal ukončil těžbu v roce 1995, od roku 2000 se zde konají prohlídky.

Naším průvodcem se stal bývalý horník z Havířova, který působil na šachtě 27 let jako horník – elektrikář. Společně s ním jsme vykročili na cestu horníka od chvíle, kdy překročil bránu šachty.

Horníci se zdraví pozdravem – zdař Bůh – horník si nejprve vyzvedne svou známku s číslem, jde do koupelen, kde na hácích visí jeho hornický oděv, dále si musí obstarat vodu a svačinu a vyzvedne si svou lampu (svítilnu) a respirátor. Pak už jej čeká cesta ke klecím. Po vstupu do klece a zaklapnutí dvířek se horníci svážejí rychlostí 36 km/h do dolu (hloubka více než 600 m).

Na dole je už čekala těžká dřina v nepříznivých podmínkách – tma, prašnost, plazení se po kolenou, nebezpečí úniku plynu methan. Od 2. poloviny minulého století začali horníci k dobývání uhlí používat uhelné kombajny, frézy, brázdiče nebo pásové dopravníky. I tato zařízení jsme mohli v rámci prohlídky zhlédnout.

Nutno zmínit, že dobývání uhlí s sebou neslo řadu následků: zdravotní problémy horníků, poklesy půdy (zánik měst a obcí) nebo znečištění ovzduší. Přesto bylo černé uhlí nazýváno černým zlatem, protože tisíce mužů pracujících na šachtách mělo v našem regionu práci. Svým zájmem vzdali naši žáci pomyslnou poctu všem horníkům za jejich náročnou práci.

Pavlína Volná